vocal

Žhavá hvězda bejrútské undergroundové scény, aktuálně usazená v Praze. Rust jsou syrsko-libanonské duo, které čerpá vliv z tradiční arabské hudebnosti, přidává originální skladby a silné vokály a vytváří podmanivé zvukové krajiny Electro-Tarab. Syrský elektroproducent Hany Manja žije dlouhá léta v Praze, kde pilně navštěvoval Synth Library. S libanonskou zpěvačkou Petrou Hawi se ovšem potkali v Bejrútu, prostředí alternativních rockerů, elektroniků, experimentálních jazzmanů, výtvarníků, filmařů, literátů a vizuálních tvůrců. Navzdory, anebo naopak právě díky prostředí nefungujícího státu a válečnému nebezpečí patří bejrútský umělecký underground na Blízkém východě mezi ty nejprogresivnější. Rust jsou odhodláni zpochybnit tradiční představy o arabské identitě a vytvořit vlastní zvukový výraz. Pro dvojici, ale i pro blízkovýchodní scénu obecně, je důležité zdůraznit skrze hudbu svou identitu a tím se vymanit z neuctivého západního klišé, házejícího arabskou a berberskou hudbu do jednoho orientálního pytle. „Naší hudbou svět nezměníme, přesto se pokoušíme změnit aspoň pohled světa na nás,“ by mohlo znít motto mnoha hudebníků současné arabské elektronické scény. Rust hledají pro tradiční arabskou hudbu i převzaté písně arabských velikánů nové výzvy, usazují je do rytmy pulsující elektronické krajiny a zdůrazňují hluboký vztah k arabské poezii. Jejich živé koncerty přenášejí posluchače do říše, kde se tradice setkává s inovací a krása arabské hudby snoubí s dynamickou energií současné elektroniky.

Termín „terra profonda“ pochází z italštiny a označuje hlubokou, úrodnou půdu. Vincenzo Lo Buglio je zpěvák a písničkář, pocházející ze sicilského Palerma. Jeho vizionářské texty, bluesová zkušenost a nepřeslechnutelný hlas a lá Tom Waits, mají zásadní na podíl hudbě maďarské skupiny Terra Profonda, která se vyznačuje pozemským a zemitým zvukem, inspirovaným blues, americkou „roots music“, jazzem a východoevropskou lidovou hudbou. Její ozvěny má v kapele na svědomí tradiční lidový muzikant Krisztián Kiss, jazzový a současný feeling potom obstarává basista a saxofonista Mátyás Szabó. Saxofon a irské bouzouki, moldavský koboz a bezpražcová basa dozrávají v jejich hudbě do jednoho organického a originálního zvuku.

Terra Profonda je kapela pro ty, které v ZOO zajímají spíše netopýři než lvi. Mezi jejich písněmi objevíme koketování niterného rhythm & blues s avantgardou, stejně jako nádherné balady, pohřbívající mučivé romance. Jejich smyslné, vášnivé a dramatické skladby rozbíjejí konvenční postupy populární hudby, intenzivní přítomnost silského frontmana, šamanská síla a zároveň křehkost jejich hudby dokáží udělat z každého jejich koncertu rituál. Kompoziční metoda kapely evokuje setkání Ali Farky Tourého s Tomem Waitsem, nebo členů Muzsikás a Wovenhand, rozplývajících se při sklence vína nad hudbou Townese Van Zandta. Teplý, chraplavý baryton Vinceza Lo Buglio vypráví příběhy o zamilovaných námořnících, vyděšených koních, zjizvených a zběsilých pocestných, mizejících nenávratně v temné noci a vy víte, že mu můžete věřit.

Svůj eponymní debut „Terra Profonda“ nahrála kapela ve staré stodole v Německu. Všechny nástroje byly snímány overhead mikrofony, aby zachytily co nejpřirozenější a nejživější zvuk. Jejich druhé album „For the Sake of the Mountains“ vyšlo v roce 2019. Nahráli jej opět živě, tentokrát v kapli na maďarském venkově.

PRESS

Terra Profonda: Přestaneme se snažit… a máme novou píseň! Rozhovor, Radio Proglas

Po prvním a vyprodaném koncertu v Café V lese se do Prahy vrací LAUREN RUTH WARD. Tentokrát se představí ve smíchovském Futuru a přiveze své nové album „Vol.II“, které vyšlo 13. března 2020.

Každý, kdo viděl zpívat Lauren Ruth Ward, si pamatuje, když ji viděl poprvé. Není moc zpěváků, kteří vás takto osloví. Cítíte, že zpívá z každé své buňky a dokáže na chvíli změnit i vaši vlastní chemii. Říkáte si, když ona může být větší než její vlastní tělo, proč bych nemohl(a) i já ? A vy víte, že můžete. A co je ještě lepší, nikdy jste nečekali, že to může být tak skvělé.

Hudební kritika o Lauren mluví jako o spojení Janis Joplin, Florence Welch a Courtney Barnett. Ale tváří v tvář její přítomnosti každé přirovnání kulhá. Její debutové album „Well, Hell“ sklidilo ocenění od NYLON, Noisey, Consequence of Sound, Los Angeles Times, Indie Shuffle a dalších médií. V USA hraje před vyprodanými sály a na pódiu se potkala s tak rozdílnými umělci jako jsou LP, Keith Urban, Shirley Manson, Eddie Vedder, Shakey Graves nebo Liz Phair. Její nová videa Wise Gal, Valhala, Make Love To Myself a nejnovější Super Bullshit a Water Sign jí získávájí stále větší počet fanoušků.

Website | Instagram |Facebook | FB událost

KOUPIT VSTUPENKY – Goout.cz

Kytara, ukulele, folk, blues, tango, americana a dolce vita, tak zní ve zkratce italské duo Ilaria Graziano & Francesco Forni. Své písně zpívají anglicky, francouzsky, španělsky a přirozeně také v italštině. Na jejich nezapomenutelných koncertech se cítíte jako na cestě, spojující Mexiko,Texas a Argentinu s jejich rodnou Neapolí. I když je občas někdo přirovnává k dvojicím jako Snakefarm, The White Stripes, Gillian Welch a David Rawlings nebo Isobel Campbell s Markem Laneganem, Ilaria a Francesco mají svůj vlastní hudební recept, postavený na jednoduchých ingrediencích – výrazných hlasech a akustických nástrojích. Oba dva mají kořeny u divadla a filmu a na kontě nespočet spoluprací s umělci jako Yoko Kanno, Marianne Faithfull, Roberto Saviano nebo Paolo Sorrentino. Ve spojení s jejich spagetti-westernovými hudebními výlety nelze nevzpomenout na velkou tradici italských filmových skladatelů jako jsou Ennio Morricone, Nicola Piovani, Riz Ortolani a dalších. Není divu, že dramatická nálada některých jejich písní mnohdy filmový soundtrack připomíná.

Na svém posledním albu „Twinkle Twinkle“se inspirovali svými cestami a univerzálními zážitky v čase a prostoru, které ovlivňují naše emoce a rozhodnutí. Název alba odkazuje k nejjednodušší, ale věčné melodii a představuje zvláštní jiskru, odlišnou pro každého z nás. Hvězdu, která nám svítí v noci a ukazuje nám směr v jakémkoli zmatku, mlze, v temnotě.

Vypadá to, že písně Toma Waitse se již staly kategorií a žánrem samy o sobě. Důkazem toho je jedna z místních senzací New York City, dámské trio VickiKristinaBarcelona. Ve svém programu The Songs Of Tom Waits  představuje písně Toma Waitse v novém světle, přičemž ctí jejich původní humor a patos. VickiKristinaBarcelona spojují Waitsovy eklektické melodie se svůdnými harmoniemi tří ženských hlasů, vypravěčskými dovednostmi všech tří muzikantek a překvapivými aranžemi.

Jméno kapely je adaptací názvu známého filmu Woody Allena, který je příběhem tří silných žen a jejich komplikovaného vztahu k jednomu muži. Příběhem hravosti, lstivosti a ženské energie, zrcadlícího se i v hudbě VickiKristinaBarcelona.

Rachelle Garniez, Amanda Homi a Terry Radigan jsou všechny ostřílené zpěvačky a muzikantky s vlastní kariérou v odlišných hudebních žánrech. Rachelle je doma na prknech kabaretu, Amanda se pohybuje mezi rytmy celého světa a Terry v žánrech jako americana a roots music. Mezi umělci, se kterými spolupracovaly jsou jména jako Jack White, Jackson Browne, Jane Siberry, Patty Loveless, Dan Penn, Ray La Montaigne nebo Thomas Dolby.

Debutové album Pawn Shop Radio vyšlo 29. května 2020.

Website | Facebook | FB událost

Koupit vstupenku – Goout.cz

Po loňském vyprodaném koncertu v Café V lese se do Prahy vrací LAUREN RUTH WARD. Tentokrát se představí ve smíchovském Futuru a přiveze své nové album „Vol.II“, které vyšlo 13. března 2020.

Každý, kdo viděl zpívat Lauren Ruth Ward, si pamatuje, když ji viděl poprvé. Není moc zpěváků, kteří vás takto osloví. Cítíte, že zpívá z každé své buňky a dokáže na chvíli změnit i vaši vlastní chemii. Říkáte si, když ona může být větší než její vlastní tělo, proč bych nemohl(a) i já ? A vy víte, že můžete. A co je ještě lepší, nikdy jste nečekali, že to může být tak skvělé.

Hudební kritika o Lauren mluví jako o spojení Janis Joplin, Florence Welch a Courtney Barnett. Ale tváří v tvář její přítomnosti každé přirovnání kulhá. Její debutové album „Well, Hell“ sklidilo ocenění od NYLON, Noisey, Consequence of Sound, Los Angeles Times, Indie Shuffle a dalších médií. V USA hraje před vyprodanými sály a na pódiu se potkala s tak rozdílnými umělci jako jsou LP, Keith Urban, Shirley Manson, Eddie Vedder, Shakey Graves nebo Liz Phair. Její nová videa Wise Gal, Valhala, Make Love To Myself a nejnovější Super Bullshit a Water Sign jí získávájí stále větší počet fanoušků.

Support: THE BLANK TAPES

The Blank Tapes je přezdívka Matta Adamse, multiinstrumentalistky z Los Angeles a Joshua Tree,, který produkoval více než tucet alb inspirovaných folk-rock-surf-psych-soul-popem šedesátých let u labelů jako Volcom, Burger Records, Antenna Farm, a další. Impose Magazine napsal o jejich posledním EP Super Bloom:

„The Blank Tapes chrlí opojné a zmatené psychedelické jamy, které se točí, kroutí a dosahují až do stratosféry. Super Bloom je nepřetržitá série vznášejících se zvukových scén a další triuf pro Adamse a The Blank Tapes.“

Website | Instagram |Facebook | FB událost

KOUPIT VSTUPENKY – Goout.cz

Tim Eriksen je jeden z nejpozoruhodnějších zpěváků americké „roots music“, který „spojuje kořeny a současnost s punkovou bezprostředností, která vás nechá stát s otevřenými ústy“. Muzikant neobvyklé naléhavosti a vynalézavý multiinstrumentalista, jehož interpretace starých mordýřských balad a „kostelních“ harmonií nejstarší americké hudební tradice „Sacred harp“ s všudypřítomnými stopami apalačské a irské hudby mu vynesly nadšené ohlasy publika po celém světě. Pravděpodobně jediný člověk, který stál současně na podiu s Doc Watsonem i Kurtem Kobainem.

Pokud si nejste jistí, co byste měli očekávat, třeba si vzpomenete na film Návrat do Cold Mountain s Nicole Kidman a Jude Law v hlavních rolích, kde Tim mj. učil zpívat Nicole Kidman, Elvise Costella and Stinga staré „Shape note“ chorály z 19. století. Jeho píseň „I Wish The Wars Were All Over“ si vybrala Joan Baez jako svoji poslední nahrávku. Kromě výše zmíněných spolupracoval např. s Jackem Whitem, Ralphem Stanleym, Stevem Reichem, Stevem Albinim, Joe Boydem, T Bone Burnettem a Alison Kraus.

Tim Eriksen si vydobyl ostruhy hraním v notoricky známém newyorském klubu CBGB s legendárními hardcore punkovými Cordelia’s Dad. Získal univerzitní titul v klasické indické hudbě v jižní Indii (veena a hlas), zatímco se po celou dobu neustále zabýval severními kořeny (Northern Roots) stylu Americana, které doloval z archivů místních knihoven a paperbacků pro podomní prodej. Coby původně punkový rebel debutoval na začátku milénia jako sólista v New York Carnegie Hall v symfonické skladbě Evana Chamberse „The Old Burying Ground“. Do New Yorku se vrátil na několik vyprodaných koncertů v jazzovém „hlavním městě světa“, klubu Blue Note, jako zvláštní host světového jazzového inovátora Omara Sosy. Jejich společné album s názvem „Across the Divide“ (Half Note, 2009) bylo 2x nominováno na cenu Latin Grammy.

VSTUPENKY: https://goout.net/cs/koncerty/tim-eriksen/wsyhf/+wovnp/

www.youtube.com/user/batfancy
www.timeriksenmusic.com
www.facebook.com/timeriksenmusic

„one of the best voices in music“ – T Bone Burnett

Tim Eriksen je jeden z nejpozoruhodnějších zpěváků americké „roots music“, který „spojuje kořeny a současnost s punkovou bezprostředností, která vás nechá stát s otevřenými ústy“. Pokud si nejste úplně jistí, co byste měli očekávat, vzpomeňte si na film „Návrat do Cold Mountain“ s Nicole Kidman a Jude Law v hlavních rolích, které Tim učil zpívat staré Sacred Harp chorály, které potom zazněly ve filmu.

Muzikant neobvyklé naléhavosti a vynalézavý multiinstrumentalista, jehož interpretace starých mordýřských balad, milostných písní, gospelů a tanečních melodií z Nové Anglie a naléhavých harmonií nejstarší americké hudební tradice Sacred Harp s všudypřítomnými stopami apalačské a irské hudby mu vynesly nadšené ohlasy publika po celém světě. Vokály, při kterých vám běhá mráz po zádech, kombinuje s vynalézavým doprovodem na banjo, housle, kytaru nebo bajo sexto a vytváří tak svůj osobitý styl hardcore americana, který se pohybuje od syrového sólového hlasu bez doprovodu na albu „Soul of the January Hills“ přes velmi civilní zpěv s bajo sexto na vánočním albu „Star in the East“, až po svěží, mnohovrstevnaté aranže na „Josh Billings Voyage“, Northern roots albu z imaginární vesnice Pumpkintown.

Eriksenovy vlastní skladby, které na NetRhythms UK popsali jako „podivuhodná a originální díla“, se objevily ve filmech jako je „Chrystal“ (Billy Bob Thornton) nebo dokument „Behold the Earth“. Mezi další Eriksenovy počiny patří velmi významný podíl na hudbě k oscarovému snímku „Cold Mountain“ (Anthony Minghella) z roku 2004, stejně jako spolupráce na Grammy nominovaném album „Across the Divide“ s afrokubánským world-jazzovým pianistou Omarem Sosou z roku 2010.

Tim Eriksen zakládal a jako frontman působil v několika kapelách, především v prorockých, kultovních Cordelia’s Dad, kteří se svým folk-punk-noise předběhli dobu o 20 let, dále v Northampton Harmony (shape-note singing quartet) nebo Zabe i Babe (bosenský folk pop). Je pravděpodobně jediným hudebníkem, který sdílel pódium s tak vzdálenými muzikanty jako Kurt Cobain a Doc Watson, absolvoval koncerty v mekce ranného punku CBGB, s Omarem Sosou hrál v legendárním Blue Note, ale jako sólista vystoupil i v Carnegie Hall v symfonickém díle Evena Chamberse „The Old Burying Ground“. Mezi osobnosti, se kterými kromě výše zmíněných spolupracoval, můžete najít jména jako Sting, Jack White, Ralph Stanley, Elvis Costello, Steve Reich, Yo Yo Ma, Steve Albini, Joe Boyd, T Bone Burnett nebo Alison Kraus. Jeho mediální vystoupení sahají od Prairie Home Companion až po předávání Oscarů.

Ačkoli Eriksenova zvídavost a vášeň jej, vedle americké roots music, vedly mnoha hudebními cestami – od punk rocku a shape-note gospelu přes jihoindickou klasickou hudbu a bosenský folk pop až po world jazz a současnou symfonickou hudbu – všechny jeho cesty spojuje intenzita, přímočarost a autorita, které se spojují v hudbě, která zachycuje pravdu o lidské zkušenosti a vyjadřuje ji bez příkras a omluv.

I když by se mohlo zdát, že jeho kariéra hudebníka mu zabírá veškerý čas, není to zdaleka všechno. Tim Eriksen je navíc etnomuzikolog a pedagog a věnuje se rozsáhlému výzkumu shape-note singing (zpívání podle tvarových not) v Nové Anglii a úctyhodné tradici čtyřhlasé harmonie Sacred Harp. Je zakladatelem v současnosti největšího světového sjezdu zpěváků Sacred Harp v Northamptonu ve státě Massachusetts. Podle slov redaktora časopisu Paste, Joshe Jacksona „nikdo neudělal více pro oživení zpěvu Sacred Harp mezi mladou generací“.

Eriksen vyučuje na amerických univerzitách jako např. Dartmouth College, Amherst College, Smith College, The University of Minnesota, Hampshire College a Wesleyan University kurzy American Balladry, Global Sounds, Film Music from Hollywood to Bollywood, American Music a Songwriting. Kromě toho vedl stovky hodinových až týdenních workshopů a seminářů o shape-note singing, dějinách americké hudby, baladickém zpěvu a instrumentálním doprovodu na festivalech, univerzitách, v muzeích a uměleckých centrech, včetně Smithsonian Institution, Harvardovy univerzity, sjezdu Společnosti pro etnomuzikologii, Camp Fasola (Anniston, AL).

V České republice vystoupil na festivalech Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, Colours of Ostrava, Skautská Alternativa a dalších.