““Orkesta Mendoza je jednou z nejlepších živých kapel široko daleko. Jejich hudba se pohybuje v nesčetných směrech, rytmech a náladách, bigbandová orchestrace se mísí s lo-fi elektronikou, vokály ve španělštině s dojemnými instrumentálkami.“ – Joey Burns, Calexico
V centru Tucsonu se něco děje. To asi není žádné velké překvapení: Calexico posílají z pouště vzkazy už více než dvacet let, Giant Sand ještě déle a revival Green on Red je permanentně na spadnutí. Tyto tři velká jména americké hudby pokládají otázky týkající se formy, a to hlavně vzhledem k místu, kde se nacházejí. Připomeňme si, že nejde o velké město v americkém slova smyslu (je 33. největší v zemi), ale že jeho zázemí je skutečně tak velké, jak jen to jde. Za hodinu na jih začíná Mexiko. A tady to začíná být zajímavé.
Multiinstrumentalista a kapelník Sergio Mendoza se narodil v Nogales v Arizoně a vyrůstal v Nogales na druhé straně americko-mexické hranice, v Sonoře. Poslouchal mexické regionální styly, které se přetahovaly o místo v jeho mladé, hudbou poblázněné mysli – hlavně cumbii, ale také mambo, rancheras a mariachi. Hranice je vždycky divokou arénou výměny, obchodní i kulturní, takže tam byla i americká hudba. V jednu chvíli se zdálo, že „rock and roll, klasika“, jak sám Mendoza říká, zvítězil a on přestal hrát „latinskoamerické styly“ na dobrou dekádu a půl.
Návrat k těmto zvukům se silně projevil na albu „Mambo Mexicano“ z roku 2012, které Mendoza produkoval společně s Joeym Burnsem z Calexico – kapely, ve které se Mendoza stal nedílným členem nejprve na turné a potom i při nahrávání. Zatímco tato deska působila trošku studeným dojmem a místy nejistě (jak se stává při obnovení starého milostného vztahu), ¡Vamos A Guarachar!, vydaná 7. října 2016 prestižním Glitterbeat Records, je úplně jiné zvíře: střídavě hlučná („Cumbia Volcadora“, na níž se podílel mexický průkopník elektronické hudby Camilo Lara), i něžná („Misterio“, jistě nejlepší moment Salvadora Durana s kapelou) a prostě zábavná, jako v „Contra La Marea“ a „Mapache“. Album má rovněž výrazný elektronický zvuk, vybroušený popový feeling a všechny znaky Mendozovy lásky k rocku 60. let, přičemž závěrečná skladba „Shadows of the Mind“ bude jistě zařazena do sbírky Nuggets pro 21. století, pokud se někdo rozhodne ji aktualizovat. Shrnuto – to je oklikou řečeno, že je na ní všechno, ale ničeho není příliš. Cílevědomá, razantní a skvěle zahraná vynikající sestavou muzikantů, deska, která výborně odráží výbušná živá vystoupení kapely.
Nogales, Sonora, Nogales, Arizona: takhle nějak vypadá americko-mexická hranice – prozatím. Mluvit o hranicích a diasporách, které vytvářejí, znamená vrhnout se po hlavě do naléhavé debaty naší doby, poznamenané Trumpovými hulvátskými obscénnostmi a hranicemi, které se znovu překotně obnovují napříč Evropou. Příspěvkem Orkesta Mendoza do této debaty je ukázat nám, jak zní hranice a jakých mistrovských děl lze dosáhnout otevřenou kulturní výměnou. Je jen na nás, jak se rozhodneme s těmito informacemi naložit. S touto deskou se však při rozhodování budete skvěle bavit.
Můžete se samozřejmě sami vydat na cestu do Tucsonu, do místa, kde vznikla tato zásadní kolekce terénních nahrávek. Scéna se schází pohromadě, takže… pokud se hvězdy spojí a jejich zběsilý rozvrh turné to dovolí, můžete někde ve městě potkat řadu lidí z Calexico, Giant Sand nebo nadějných cumbia rockerů XIXA v rozhovoru s tichým mladíkem v černém. To je Sergio. Právě teď, v té nekonečné místní hře na babu Tucson Tag o nejvíc hot kapelu, ji mají Orkesta Mendoza.
PRESS
“Mixing 60s rock styles with traditional Latin stompers, the US-Mexicanband are both experimental and rousing.” – The Guardian
„A sunny-side-up mix of cumbia, mambo, indie and electronica… If you think Latin American music tends towards the formula, try this out for size.“ — fRoots
“Sergio Mendoza is probably my favourite musician of this time. He has the cumbia and mambo in his DNA, but he has the power to make it sound like today. His Orkesta is as punk as the Sex Pistols and as violent as Perez Prado” — Camilo Lara, Mexican Institute of Sound
[/trim]
Občas vám někdo (třeba Earth Music 🙂 ) delší dobu nebo opakovaně nabízí kapelu/umělce, říkáte si, jo, to je docela dobré, ale chybí tomu koncovka a kapela u vás ještě pořád nehrála. A potom ji konečně uvidíte naživo a nechápete, proč jste s tím tak dlouho váhali. Jedním z takových případů jsou MiraMundo z Barcelony. Krásná, lehounká, prosluněná hudba a stejně takoví muzikanti, lidé, s kterými máte pocit, jako byste se znali odjakživa.
MiraMundo jsou novým přírůstkem do naší agenturní rodiny a než zprovozníme jejich profil tady na našem webu, můžete se podívat na jejich 3 nové videa z nedávno vydaného alba. A pokud věříte mému dobrému hudebnímu nosu, tak nečekat a rovnou si je zabookovat.
MiraMundo – Slitter
MiraMundo – Alma de papel
MiraMundo – Angeli de la notte
PREßBURGER KLEZMER BAND 2017: Klezmer dance party!
Preßburger Klezmer Band přináší v roce 2017 taneční smršť, program ušitý na míru speciálně pro hudobní festivaly. Program, který zvedá obecenstvo na nohy a vyzývá k tanci. Směs klezmerových tradicionálů, jidiš písní, balkánského temperamentu a folklóru střední Evropy, to vše s nádechem jazzu a virtuózními improvizacemi. Nenechejte se dvakrát prosit a tancujte, užívejte a nechejte se vést temperamentní hudbou. Nic jiného se totiž při tomto programu ani dělat nedá!
Vedle „Klezmer dance party“ ale Preßburger Klezmer Band vystupují i s dalšími programy, jako „Klezmer meets Balkan“, „Večer zábavy na židovské téma“, „Balady“, „Východ“ a další.
O KAPELE
Jedinečné bratislavské hudební seskupení Preßburger Klezmer Band si od svého založení v roce 1995 získalo množství příznivců. Tato první slovenská formace, inspirující se emotivní a taneční hudbou původem ze střední a východní Evropy, známou jako klezmer, je zároveň jednou z nejoceňovanějších skupin svého zaměření v Evropě. Její energický hudobní kokteil je podmanivě namíchaný ze židovské, balkánské a orientální hudby, stejně jako ze slovenského a romského folklóru, to všechno s originální esencí současných moderních stylů jako jazz, rock, reggae a latina. Preßburger Klezmer Band patří mezi přední představitele evropské scény world music.
Skupina od svého vzniku absolvovala množství rozmanitých vysoupení nejen na Slovensku a v České republice, ale i v Evropě a zámoří, počínajíc multižánrovými hudebními festivaly, přes koncerty v klasických hudebních sálech a synagogách, až po zábavy na plesech, oslavách a firemních akcích. Vystoupení kapely přinášejí podmanivou interpretaci známých i unikátních písní především v jazyku jidiš, ale i ve slovenštině, angličtině a balkánských jazycích a vyzařují strhující emotivnost i nakažlivý taneční náboj klezmeru. Preßburger Klezmer Band má na kontě sedm alb a množství úspěšných spoluprací na filmových, divadelních a jiných projektech. Předposlední album „Tants mit mir“, na kterém mj. hostuje jeden z nejlepších klezmerových klarinetistů Merlin Shepherd, získalo cenu Radio_Head Award 2012 v kategorii World Music/Folk.
Sestava:
Marta Potančoková / Ivana Ecetová – sólový zpěv
Snežana Jović-Werner (Srbsko) – akordeón, sólový zpěv
Andrej Werner – housle, vokály
Miro Lago – klarinet, vokály
Valér Miko – klavír, syntetizátor, vokály
Samo Alexander – kontrabas, sólový spev
Jano Oriško – bicí, perkuse
Stálí hosté:
Karine Sarkisjan (Arménie) – sólový zpěv
Linda Luptáková – lektorka klezmerových tanců
[/trim]
Sergent = četař, seržant, Pépère = 1) obtloustlý, kulatý, 2) pěkný, pořádný, 3) poklidný, pohodlný, fajn,
Sergent Pépère to je neodolatelná směsice jazzové, cirkusové, balkánské a filmové hudby s příchutí ska, latiny a francouzského šansonu. Sergent Pépère je synonymem pro vynikající instrumentální výkony, dokonalou sehranost a živelnou radost z hraní, to vše podáváno s virtuózní lehkostí a mistrovským nadhledem, jen jakoby mimochodem… Sergent Pépère musíte ale především vidět – jejich hudba funguje především v dokonalém spojení s jejich vizuální show, cirkusovými kostýmy a pantomimickými gagy – obecenstvo zapomíná na čas a rádo se nechává přenést na bulváry Paříže, do cirkusu, na istanbulské tržiště, na balkánskou svatbu, do přístavního baru Buenos Aires, na karneval v New Orleans a také do němých filmových grotesek Charliho Chaplina. Sergent Pépère je kapela, která dokáže zasáhnout a rozesmát jazzmany, rockery, technaře i folkaře, od dětí až k dědkům, protože mluví o tom, co máme vevnitř všichni společné.
Sergent Pépère, kteří jsou často přirovnáváni k balkánským, ale i neworleánským dechovým kapelám, mají za sebou bohaté koncertní zkušenosti z hraní na festivalech po celé Evropě a především jako mobilní pouliční divadelně-hudební ansámbl. Svědčí jim úzký kontakt s publikem, jejich klubová nebo pouliční vystoupení mají nezapomenutelnou atmosféru tím, jak publikum bývá vtaženo do děje.
Pocházejí z bretaňského Rennes a vznikli na základech pouličního divadla Arpion Celeste. V ČR zdomácněli v letech 2002 – 2009, kdy tady absolvovali desítky koncertů a získali si početný zástup nadšených obdivovatelů. Objevili se např. na Colours of Ostrava, Letní Letná, Noc s Andělem, Prázdniny v Telči, Letní filmová škola, Kolínský Mimoriál, Folkové prázdniny v Náměšti, Svatováclavské slavnosti v Českém Krumlově a Břeclavi, v pražském Paláci Akropolis a mnoha dalších festivalových, klubových i pouličních vystoupeních.
Recenze – Ohlasy
„… To všechno ovšem bylo naprosté nijaké nic proti úderníkům z Francie, kteří pod názvem Sergent Pépère téměř vyhodili nádvoří do vzduchu… Kostýmy, hravost, blbnutí na pódiu i pod ním, schopnost dělat si legraci ze sebe sama, hra na tubu na didgeridoo způsob a kvalitní muzika, toliko pár indicií pro neznalce.“
David Věžník, Folkové Prázdniny, Musicserver.cz
„Kolín – Litry potu tekly ve čtvrtek večer nejen z mnoha desítek diváků, ale i francouzské kapely Sergent Pépère, která příchozí bavila v sále štítarské hospody La France.“
(hej) Kolínský deník – 24.6.2006
„…francouzskému Sergentovi jsem se smál jako debil. Módní přehlídce metrosexuálù, největšímu bluesovému zpěvákovi naší doby, magické akci mistra Nestora, perkusistovi, který „hovoří plynně česky“ i celému spolku najednou. Připadal jsem si jako v Bohnicích a cítil jsem se naprosto skvěle.“
Milan Zeibert, Plátek – Folkové Prázdniny, Náměšť nad Oslavou
„…Bylo radostí sledovat, co všechno jsou Francouzi (komedianti jedni) schopní učinit, aby publiku udělali potěšení. Stoprocentní přesvědčivost a nasazení. Absolutní vrchol festivalu!“
Vladimír Sládek, Ostrovní Mimoriál se všudepřítomnými ufony, Kolin.cz
„…kapela předvedla opravdu velmi propracovanou show s prvky všeho možného i nemožného a rozesmála alespoň na chvíli úplně každého.“
www.kulturniakce.cz, koncert S.P. v Paláci Akropolis
[/trim]
Izraelská perkusistka, skladatelka a muzikantka Liron Meyuhas a její poslední projekt La Gitana jsou od této chvíle skvělou posilou našeho rosteru umělců, které zastupujeme v ČR. Podívejte se na její profil mezi zastupovanými umělci v ČR.
[/trim]
Terne Čhave jsou považováni za jednu z nejstarších, ale také nejúspěšnějších českých romských skupin. Doma hráli na všech velkých a kupě malých festivalů a projeli také velkou část Evropy, od Polska, Slovenska a Maďarska přes Itálii, Španělsko, Francii, Benelux, Německo až po Anglii a Skotsko.
Terne Čhave představují na české i evropské hudební scéně jedinečný fenomén. Již od svých počátků, které sahají do 80. let, se drží romských kořenů, ale jako jedna z mála (původně) romských kapel se nespokojují s nekonečnými variacemi na klasický romský folklór. Potřeba hledání výrazu, který by odrážel nejen hudební zkušenost jednotlivých muzikantů, ale i osobní pohled na svět, vede k tomu, že se v jejich hudbě objevují prvky mnoha různých stylů (funk, soul, rock, folk, ska, blues, jazz, world music…) nebo energie ulice.
Možná vás napadlo, co je to vlastně ta „romská hudba“? Cymbál, husle a brača? To už ale dávno neplatí… Romové byli odjakživa hudební všežravci a dokázali si přizpůsobit hudbu jakékoli země a doby, ve které žili, k obrazu svému. Stejně tak se i Terne Čhave zmocnili nástrojů dnešních rockových kapel a spojili jejich potenciál se svou pověstnou energií. Jejich romství se projevuje v osobitých melodiích a zejména v romských textech, ve kterých zpívají o místě dnešních Romů (a vlastně všech lidí) v neustále se měnícím světě, o hledání vlastní cesty a identity, ale i o tématech, jako jsou peníze, práce a jídlo (halušky). Inspiraci čerpají z vlastních zkušeností a příběhů, díky čemuž jsou texty autentické, bez ohraných klišé nebo patosu. Kapela sama si ale se svým stylem moc hlavu neláme a ani vám na podobné úvahy nezbude čas, většina skladeb se totiž odehrává v ďábelském tempu. Pokud byste ale samou zvědavostí nemohli usnout, prozradíme vám, že tohle je skutečný cikánský rock’n’roll alias ROM’N’ROLL!!!
Co si z hudby Terne Čhave odnesete, je zcela na vás. 9 z 10 psychologů ale garantuje, že tento příval pozitivní energie a emocí je tím nejlepším lékem na deprese. Vždyť na co by nám byly problémy, kdybychom se z nich nemohli vyzpívat a vytancovat?!
PRESS
Rozhovor: Terne Čhave: 40 let Rom’n’Rollu (Headliner, 2025)
Rozhovor: Podcast Na kafe s Davidem Pomahačem (Frontman.cz, 2025)
Rozhovor: Terne Čhave inspiroval vítr i životní zlomy. Co píseň, to story (iDNES, 2019)
Dokument/video: Terne čhave: Jeunnes Hommes (TV5 France, 2019)
Rozhovor: Interview pro TV5 France (2018)
Recenze: Terne Čhave, Balvaj (Radio Proglas, 2018)
Recenze: Hudba Terne Čhave zažene i smrtku (Novinky.cz, 2018)
Rozhovor: Jak se vám líbí (Hudební rozhovory.cz, 2015)
Rozhovor: Lidi nás vyhecují k lepšímu výkonu (Radio Proglas, 2010)
Rozhovor: Jsme schopni zaujmout od prvních tónů (Folk.cz, 2010)
Rozhovor: Česko je větší dupárna (Deník.cz, 2009)
[/trim]